na Blog.cz

Je tu konec roku 2011 a já mám zase ten známý pocit. Je to spíš potřeba. Utřídit všecko, co se za celý rok nahromadilo. Udělat takovou malou očistu, takové rozřazení, zkrátka všechno uspořádat k obrazu svému. Do nového roku vstoupit s čistým štítem (a to i doslova .D ).

Mám chuť promazat články, upravit některé tak, jak by mi vyhovovaly teď, ale.. je v nich tolik vzpomínek na to, jaká jsem byla dřív. Měním se každým dnem. Doufám, že k lepšímu :)

Takovou malou očistu jsem provedla včera na DA a jsem s tím spokojená :D že mi to ale trvalo.. uvažovala jsem nad tím už před pár měsící, ale zrealizovala to až teď. Tak co, bločku? Co bude s tebou? Původně jsem inversus zakládala za účelem psaní povídek. Vlastně tak trochu zvrácených povídek. Ale ono nikdy nic není tak, jak to původně plánuju. A tak je tu teď tento blog tak, jak ho vidíte. Vlastně možná už ho vidíte jinak, než já, která ho teď píšu. To záleží na tom, kdy tenhle článek čtete. Pokud jej čtete jako právě horký brambor vytažený z hrnce, je tu reálná šance, že tu teď vidíte blog tak, jak ho vidím teď já, zatím bez očisty. Ale pokud jej čtete později, je možné, že už ta očista proběhla (muhehe :D).

Mhmm mám dnes nějakou divnou náladu. Měla bych se učit na zkoušky, co mě v lednu čekají, ale zatím jsem se k tomu ještě nedokopala. Měla jsem v plánu toho o vánočních prázdninách udělat tolik. Všecko si uspořádat, protože se školou na nic nebyl čas. Zimní (a můj první) semestr na výšce byl perný a dost těžký. Navyknout si na nové lidi, učitele, způsob přístupu k vám a na to, že už své nově nabité kamarády po pár měsících možná ani neuvidíte, protože je tu i šance, že je buď vyhodí anebo odejdou sami. A udržíte se tam vůbec vy?

Celkově mám sice lepší pocit, než jsem měla dřív. Mám pozitivnější přístup k životu. Možná za to může ta východoasijská mentalita, kterou každým dnem přebírám, když se nořím do jejich světa. A jsem za to ráda. Věřím v sílu vůle, že člověk, když opravdu chce, tak něčeho dosáhne, že sny si můžeme jednou splnit, možná ne všechny, ale i za ty malé stojí bojovat..

Tenhle článek je takovým výcucem chaosu, co mám v hlavě. V chaosu žiju skoro pořád. Mám ráda pořádek, ale než se dokopu k tomu si ho ve věcech udělat.. Uklízím, jen když jsem naštvaná nebo když už je chaos moc velký. Momentálně se jedná o tu druhou možnost. Všecko mám už uspořádané v hlavě, ale abych to i zrealizovala? Ach to bude trvat. Nemám na to čas. Musím se učit. A stejně to teď zkusím a učit se budu později. Protože až ten chaos trochu zkrotím a budu mít v něčem větší pořádek, hned mi bude líp. Líp se budu soustředit a nebudu už mít v hlavě vykřičník na konci seznamu věcí, které musím udělat.

Je to zvláštní, dlouho už jsem si takhle nesedla a nepsala všecko tak, jak mi to přijde na jazyk. Ale potřebovala jsem to, je to hrozně osvobozující :))

Doufám, že se vám daří :)

A zajímalo by mě, jestli byl vůbec někdo schopný celý tento podivný článek přečíst, natož pochopit :))

Já jsem s ním spokojená xP i když je tak divný.. a asi se jdu vrhnout na úklid tohoto blogu. Čeká mě toho dnes ještě spusta. Tak se mějte